Často se mnou sdílíte své nadšení z kurzů i z prostředí a atmosféry ateliéru. Jsem za zpětnou vazbu vždycky velmi vděčná a často ji s tichým údivem poslouchám. A stejně často si říkám „Fakt? Takže se mi fakt podařilo a daří opečovávat dobrého ducha ateliéru a hýčkat si jeho vizi.“ Děkuji ze srdce a dovolte, abych se s vámi podělila o milá slova od Jitky. Ta mi pár dnů zpátky poslala své pocity přetavené do slov. Moc díky, Jitko!

„Mé přání se potkalo s okolnostmi, přihlásila jsem se na kurz keramiky u Veroniky. A je to tu, den D. Dlouho očekávaný.

Se směsí pocitů, sevřeným hrudníkem a obavami vcházím do ateliéru. Záhy cítím úlevu. Opečovaný prostor, inspirativní hudba, laskavé a inspirativní vedení, smích, tvůrčí atmosféra.

Poprvé se mé ruce potkávají s hlínou. Dostaví se blažený pocit a pak už „jen“ tady a teď. Radost z tvoření, radost z výtvorů. A tak se potkáváme, pondělníčci, tvoříme, inspirujeme se, podporujeme se vzájemně v bezpečné a tvůrčí atmosféře ve Veroničině hřejivé a laskavé „náruči“.

A je to tu – VERNISÁŽ. Má první VERNISÁŽ. Jsem celá rozechvělá, natěšená. Vcházím do slavnostně oblečeného prostoru Ateliéru keramiky v Hradci Králové – svíčky, svícny, naše výtvory, stůl s lahůdkami, bublinky.

V tichém rozjímání nasávám atmosféru, pozoruji účastníky, prohlížím si výtvory. Sdílení zkušeností, vzájemná prezentace výtvorů, vítání i loučení, smích, příjemná, uvolněná, přátelská atmosféra. Veroniko, děkuji. Pokračování příběhu znáš…..

Nemohu jinak, je to tak opojné, obohacující, vyživující, objevné… Pokračuji v dalším cyklu, nemohu jinak, je to silně návykové. S přáním všeho dobrého Jitka B.“